Úvod do problematiky jídla a hubnutí
Někteří lidé si myslí, že hubnutí je jako zkouška o nervy, kterou projdou jen ti nejsilnější a ti, co denně nekonzumují nic jiného než listy salátu a bezaromatní bílkoviny. Takový pohled však není jen mylný, ale i značně zastaralý. Když jsem se před pár lety rozhodl zeštíhlet svoji postavu, potkával jsem se s řadou mýtů a doporučení, které by z dnešního hlediska připadaly spíše komické. Představte si, že byste se museli cpát pouhými třemi mrkvičkami denně - no, byla by to nuda, že? A také tělo by moc dlouho nenadávalo. A přitom klíč k úspěšnému hubnutí leží často v pravidelnosti a vyváženosti stravy. Tak pojďme společně odhalit, jak často bychom měli při hubnutí jíst, abychom si ujít cestu k vysněné postavě s radostí, a ne jako trestnou výpravu na Sibiř.
Proč je důležitá pravidelnost při jídle
Chápete tu metaforu se Sibiří, že? Jasně, hubnutí může být náročné, ale nemusí to být gulag, na kterém se budete trápit. Klíčovým slovem je pravidelnost. Když jsem začal s hubnutím, postupně jsem si uvědomil, že má zažitý režim "snídaně - oběd - večeře a k tomu pár svačin, když na to přijde" vlastně není tak špatný. Musel jsem ho jen o něco vylepšit. Tím myslím, že jsem začal jíst menší porce, ale častěji. Má tělo se díky tomu přestalo bát hladových katastrof, kdy si myslelo, že když teď nedostane předem určený kalorický náklad, zřejmě to znamená, že nastaly špatné časy a je třeba hromadit zásoby (přečtěte si: tuku). Kromě toho pravidelný přísun živin zajistí, že vám nebudou kolísat hladiny cukru v krvi s následnými návaly hladu, které vás přimějí skočit po prvním kusu jídla, které spatříte - a často to není salát, že ano?
Jak velké porce by měly být
Porcemi jsem se už trochu pochlubil, ale jak přesně vypadá ta správná porce, když hubnete? Kdysi jsem býval mistrem v jednorázovém přežrání, ale to už je dávno pryč. Dneska vím, že klíčová je kontrola velikosti porcí a s tím souvisí i jejich obsah. Mé nové porce by se měly vejít do prostoru mé otevřené dlaně. To znamená, že když si dám na talíř kousek masa, nechci, aby byl větší než moje hřbetní partie ruky. A nebojte se, těsto kolem sebe stále mám, nejsem žádný skelet. K porci masa přibývají zelenina a občas nějaký ten zdravý sacharid (víte, že batáty jsou úžasné?). U svačin držím princip "menší je větší", což znamená, že si raději dám pár mandlí než velkou mísu oříšků, která by mezi lovci a sběrači vzbudila závist. Malou porci jídla si zkrátka vážím více, je to jako když se vám do rukou dostane raritní známka - víte, že i malá věc může mít velkou hodnotu.
Kdy jíst - specifika časování
Kdy přesně jíst může být pro někoho tajemství srovnatelné s otázkou, co je v černé díře. Tedy bylo, než jsem přišel na to, jak na to. Nemůžete si dovolit podobně náhodný režim, jako když se pokoušíte chytit Zlatonku v Quidditchi (od té doby, co čtu o prodloužené realitě, si říkám, že bych to zkusil). Můj stravovací plán obsahuje přesně stanovené časy, kdy pustím do svého zažívacího traktu nějakou tu nutriční lahůdku. Důležité je začít s bohatou snídaní, protože jak praví staré české přísloví, ráno má zlatou bránu. Snídaně jen deset minut po probuzení? To ani náhodou, nejsem ani kuře na raní zobání. Počkám si asi hodinu, než se moje tělo docela probudí. A poté uběhne zhruba každé tři hodiny, než se opět přihlásím u lednice. A večeře? Ta by měla být lehká jako pírko na kaňce, kterou mé manželce Tereze darovala její babička (o tom později). Snažím se ji zakončit minimálně tři hodiny před spaním, protože spát s plným břichem je jako spát s ježkem Oskarem v posteli - dá se to, ale nikdo by to asi nedoporučil.
Hydratace je základ
Když už mluvíme o jídle, nezapomínejme na pití. Není to jen tak nějaký poznatek, který bych odsunul na konec. Vlastně pokaždé, když sáhnu po něčem k snědku, mám vedle sebe lahev s vodou. Je to skvělá kombinace, jako televizní seriál s dobrým vínem. Voda pomáhá v digestivním procesu a udržuje tělo hydratované. Znamená to, že můj metabolizmus běží jako švýcarské hodinky - přesně, spolehlivě a flotil se vrtěl směrem k tomu štíhlému já. Bez dostatečného množství vody by byly mé snahy o hubnutí jako zkouška tančit valčík v gumákových botách. Je to možné, ale výsledek nebude zářivý. Kromě toho voda nahání falešný hlad pryč, protože někdy si naše tělo plete žízeň s hladem. Napít se před jídlem mi pomáhá omezit přejídání, což bylo kdysi moje oblíbené disciplína.
Co jíst, aby bylo hubnutí radost
Součástí mého hubnutí nejsou jen pravidelné malé porce a hodiny na ruce ukazující, kdy je čas jíst a pít. Co jím, je stejně důležité jako jak často a kolik. Zajímavé je, že jakmile si dáte za cíl sníst pestrou paletu potravin bohatých na nutriční hodnoty, najednou zjistíte, že možností je spousta. Místo abych skláněl hlavu před oltářem fast foodů, začal jsem objevovat krásu a chuť nezpracovaných jídel. Zjistil jsem, že svět zeleniny není jen o kapce, že luštěniny mají v kuchyni široké uplatnění a že bílkoviny nemusí znamenat jen pečené kuře. A nezapomeňme na ořechy a semínka, která jsou plná zdravých tuků, stejně jako avokádo a olivový olej. Když jsem se naučil, jak si latte dělat samodomácí z ovesného mléka, poznal jsem, že mě zdravý styl stravování nebaví jen na úrovni papílku, ale taky zábavy. Ano, zábava. Protože poznávat nové recepty a kombinace chutí je jako zkoumat neznámou planetu s nebičovnou faunou a flórou. To, že jsem se při tom naučil vařit, je jen bonus.
Závěr: Hubnutí je maraton, ne sprint
Takže, shrnuto a podtrženo, pravidelnost a kontrola porcí jsou zásadní. A pamatujte, že hubnutí je cestou, která může být stejně bohatá na zážitky jako ta k trpasličím dolem ve Středozemi. Nespěchejte a užívejte si každý malý úspěch na cestě za svým cílem. Je to jako ten pocit, když ježek Oskar poprvé vyklouzl z jeho malého domečku a začal mě prozkoumávat - první kroky mohou být nejisté, ale každý další je s odvahou a radostí. Mějte na paměti, že je důležité jíst často, ale v menších porcích, pít dostatek vody a vybírat si co nejzdravější možné potraviny. A když se vám podaří najít v tomhle procesu svou vlastní cestu a radost, pak se změní i váš životní styl – a to je pravý poklad. A teď, pokud mi prominete, je na čase pro mého ježka Oskara a mě připravit si tu nejlepší večerní svačinu z čerstvých ovocných a zeleninových plodů. Mějte se famózně!
Napsat komentář